Zuzana Susová

14. prosince 2007 v 11:20 | Étoile |  Baletky
* KDO HLÍDÁ VAŠI MALOU, KDYŽ PRACUJETE?
Mám štěstí, že mám ještě svoji babičku, která mi moc pomáhá, nebo se střídáme s manželem. Předem si zjistí, jak následující měsíc hraju, a podle toho si zařídí hlídání naší malé desetiměsíční Elly. Překvapil mě - postará se o malou, uvaří, na babičky nespoléhá. Teď právě mám těsně před premiérou, a to je hodně náročné období, jsem v práci od ráda do večera, tak je každá pomoc dobrá.
* "JSEM V PRÁCI", CO SI POD TÍM MÁME PŘEDSTAVOVAT?
To jen tak říkám. Neberu balet jako práci, ale spíš jako poslání. Myslím, že mám docela štěstí, že můžu v životě dělat to, co mě baví. Je to sice dřina, ale krásná.
* JAKÝ JE VÁŠ BĚŽNÝ DEN?
Vstáváme podle toho, jak se malá probudí, většinou kolem sedmé hodiny. Trénink mám od půl desáté, a protože jedu do centra až z Jižního Města, musím vyrazit dost brzy. Dopoledne oprašujeme repertoár, odpoledne zkoušíme na novou premiéru. Pokud mám večer představení, končím s tréninkem už ve dvě, ale protože v pět hodin musím být v divadle, tak tak to stihnu domů, kde se víceméně jen otočím a už zase jedu zpátky. V sobotu nebo v neděli se hraje většinou dvakrát, od dvou a od sedmi, za týden mám většinou jeden jediný den volna.
* KOLIK PŘEDSTAVENÍ V MĚSÍCI ODEHRAJETE?
Právě teď jich moc není, protože jsem rok nepracovala, takže se mezitím nastudovala představení nová, ve kterých nejsem. Ale samozřejmě se hrají i ty kusy, ve kterých jsem vystupovala před těhotenstvím. Teď připravuji novou premiéru. Jmenuje se Sólo pro tři, choreografi e se ujal šéf našeho baletu Petr Zuska a tančíme na hudbu Karla Kryla, Vladimíra Vysockého a Jacquese Brela. Tančím postavu jménem Ona.
* JSTE PRVNÍ SÓLISTKOU NÁRODNÍHO DIVADLA. BYLA TO DLOUHÁ CESTA?
Od čtyř let jsem dělala moderní gymnastiku, při které je i baletní průprava. Moje maminka uvažovala o mé perspektivě do budoucna, a protože moderní gymnastky mají ještě kratší kariéru než baletky, poradila mi, ať zkusím balet. Ne že by mě musela do něčeho nutit, kdepak! Byla jsem strašně pohyblivé dítě, nikde jsem neposeděla, tanec mě moc bavil. Zkusila jsem v deseti letech přijímací zkoušky na konzervatoř a byla přijata. Tam jsem studovala osm let, po škole jsem udělala konkurz do sboru Národního divadla a po roce jsem získala sólovou smlouvu. Měla jsem štěstí… i když, jak se říká, štěstí přeje připraveným. Dostala jsem příležitost zaskočit za nemocnou kolegyni a nastudovat během čtrnácti dnů hlavní roli v baletu Coppelia, a díky tomu, že jsem to zvládla, přišly další role a sólová smlouva.
* NEMĚLA JSTE NĚKDY VŠECH TRÉNINKŮ DOST A RADĚJI ŠLA S KAMARÁDKAMI VEN?
Tohle jsem neměla. Krize přišly až na konzervatoři, kde se může stát, že vám někdo hází klacky pod nohy a je to tam tvrdé. Prostě konkurence. Někdy se mi zdálo, že je něco nespravedlivé, přišlo zaváhání…, ale já jsem měla svůj sen, kterého jsem se držela. Vždycky se mi líbila atmosféra představení, toužila jsem po tom prožít si jiné životy, na role jsem se těšila, líbily se mi kostýmy, světla… Prostě jsem atmosféře divadla propadla a díky tomu jsem nikdy neměla zaječí úmysly.
* TAKŽE NÁRODNÍ DIVADLO BYL VÁŠ SEN…
Můj sen bylo tančit velké charakterní role na jevišti v divadle, ale cíleně jsem neplánovala kde. Snažila jsem se pilovat techniku, poctivě trénovat, být dobrá, abych jednou tu velkou roli mohla dostat.
* JSTE ASI VELMI CÍLEVĚDOMÁ...
Asi ano, člověk musí být cílevědomý, chce-li něčeho dosáhnout. Zdravá ctižádost je v mé profesi nutná. Je to vlastně obrovský zápřah, spousta hodin na sále a kariéra baletky je navíc krátká… a tak je třeba jít tvrdě za svým cílem.
* MÁTE NĚJAKOU VLASTNOST, KTERÁ VÁS NĚKDY BRZDILA?
Pokud jde o tanec, tak si myslím, že ne. Nikdy jsem s tím nechtěla takzvaně seknout. I když člověk je od přírody líný tvor a někdy se mu nechce, musí se překonat. Blíží se premiéra a já rozhodně nechci vylézt na jeviště a upadnout nebo zažít jiný trapas… Navíc mám vždycky pocit, že musím být perfektní - a dělám pro to, co se dá. Jsem na sále tak dlouho, dokud si nejsem jistá, že to bude dobré. Až když zvládnu techniku těla a techniku tance, teprve pak si tu velkou roli můžu na jevišti doopravdy užít. Dát postavě výraz a charakter.
* PRO BALETKU JE TĚŽKÉ ROZHODNUTÍ MÍT DÍTĚ...
Biologické hodiny zatikaly. Najednou jsem začala toužit po dítěti, tak proč ne? Kromě toho jsem si říkala, že bych na konci kariéry nerada zjistila, že nemám ani kariéru, ani dítě, že jsem něco prošvihla… Takže jsme to s manželem zkusili a vyšlo to. A navíc se povedlo, že máme tak strašně hodné dítě, které nezazlobí, nezapláče, až jsme si říkali, že kdybychom to věděli, tak bychom do toho šli už dávno! Jsme šťastní, svět dostal najednou další rozměr.
* JAK JSTE ZVLÁDALA TĚHOTENSTVÍ?
Do třetího měsíce jsem tancovala na jevišti a až do osmého chodila na tréninky. Cvičila jsem tak, aby mě nikde nic nebolelo a abych se hýbala. Neměla jsem vůbec žádné problémy.
* ŘÍKÁ SE, ŽE KDO CVIČÍ TOLIK JAKO VY, MÁ LEHKÝ POROD. BYLO TO TAK?
To nevím. Bylo mi řečeno, že baletky jsou od začátku brány jako rizikové, protože se během porodu nedokážou dostatečně uvolnit, jak jsou zvyklé zapínat všechny svaly, ale já jsem měla porod docela rychlý a na tu bolest člověk skoro hned zapomene.
Zuzana Susová* KDY JSTE SE VRÁTILA ZPÁTKY DO PRÁCE?
Když byly malé čtyři měsíce, začala jsem zase pomalu chodit na tréninky a dostávala se do formy a když jí bylo půl roku, nastoupila jsem zpátky a velmi brzy jsem tančila těžké představení Giselle, příběh dívky, která z nešťastné lásky umírá a promění se ve vílu.
* JAK JSTE TO VYŘEŠILA S KOJENÍM?
Ono to tak akorát vyšlo. Musela jsem začít přikrmovat a když jsem nastoupila zpátky do práce, pomalu jsem kojit přestávala, až jsem přestala úplně. Vyřešilo se to bez problémů samo.
* KDY JSTE POPRVÉ MALOU SVĚŘILA NĚKOMU JINÉMU?
Některé matky mají mánii, že nemůžou svoje dítě ani minutku opustit. Já jsem naopak v tomhle klidná. Porodila jsem v červenci a pak jsme celé léto byly s mojí babičkou a maminkou na chalupě, takže Ella viděla kolem sebe víc lidí. Brzy si zvykla, že ji hlídá jedna babička, pak druhá… Později jsem odešla třeba jen na dvě hodinky na trénink. To spíš já jsem z toho, že ji opouštím, špatná - ona je úplně v pohodě.
* MYSLÍTE SI, ŽE BUDE ELLA POKRAČOVAT VE VAŠÍ KARIÉŘE?
To by musela strašně moc chtít. Vím, jaká je balet dřina, kolik je třeba odříkání, jak je baletní svět těžký i nespravedlivý, takže bych ji spíš asi zrazovala. Ale kdyby chtěla tak moc, jak jsem chtěla já, nedalo by se nic dělat. Pak už bych jí mohla jenom pomáhat.
* ZDĚDILA VÁŠ TALENT?
Je to velká všetečka. Líbí se jí hudba, prozpěvuje si … něco ze mne v ní asi bude. Uvidíme.
* NĚKDO ODPOČÍVÁ POHYBEM. JAK RELAXUJETE VY, KTERÁ SE HÝBETE POŘÁD?
Dnes už na odpočinek není moc času. Jezdíme na chalupu, chodíme do lesa na procházky, na houby… tam člověk nejlíp vypne. Delší volno máme v létě, tehdy se vždycky snažím odjet k moři, protože mi dělá moc dobře na nohy a na unavené svaly. Letos s námi pojede už i Ella.
* JAK PEČUJETE O SVÉ TĚLO -SVŮJ PRACOVNÍ NÁSTROJ?
Myslím si, že nedostatečně. Místo abych si dopřávala masáže, tak si nohy občas sprchuji teplou a studenou vodou. Někdy si doma dám perličkovou koupel. Čas, který ušetřím, věnuji rodině.

Třicetiletá Zuzana Susová, první sólistka baletu Národního divadla, po absolvování taneční konzervatoře nastoupila do Národního divadla v Praze. Tančila stěžejní role klasického i moderního repertoáru, např. Odettu-Odilii (Labutí jezero), Marii (Louskáček), Taťánu (Oněgin), Julii (Romeo a Julie) -a mnoho dalších rolí. Za roli Giselle ve stejnojmenném baletu získala cenu Thálie. Je držitelkou 3. ceny z celostátní baletní soutěže, je laureátkou Philip Morris Ballet Flower Award 1997, ceny pro nejlepšího klasického tanečníka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama