Maja Plisecká

11. prosince 2007 v 9:30 | Étoile |  Baletky

Život je tanec - Maja Plisecká: Pilný bez talentu nebude výjimečný

Čestným hostem televizního festivalu Zlatá Praha byla letos nejslavnější ruská tanečnice 20. století Maja Plisecká. Dáma krásná, charizmatická a každým svým projevem popírající, že baletky musí skončit svou kariéru okolo třicítky.
Život Maji Plisecké by vydal na román. V roce 1937 jí stalinský režim zavraždil otce a matku poslal na dlouhá léta do vyhnanství. Navzdory stálému podezřívání a sledování se dokázala mimořádným talentem a houževnatostí prosadita stát se hvězdou Velkého divadla v Moskvě a postupně i ruského a světového baletu. Její manžel Rodion Ščedrin pro ni vytvořil několik baletních opusů, z nichž nejslavnější je úprava hudby Bizetovy Carmen. Tuto roli tančila Maja Plisecká více než třista krát.
S jakými pocity jste jela do Prahy?
Praha je nádherná, neznám nikoho, komu by se ne líbila. Já k ní mám ale ještě osobnější vztah, protože Praha byla první místo, kam jsem jela, když jsem konečně mohla poprvé vycestovat do zahraničí. Takže s pocity velmi radostnými.
Francouzský dokument Maia Plissetskaia Assoluta sklidil na festivalu mimořádný úspěch. Naši televizní diváci mohli v cyklu Evropané vidět váš český životopisný dokument. Mohla byste oba filmy srovnat?
Je těžké srovnávat. Pro mě je měřítkem to, jak se líbily publiku, a vím, že se líbily oba. Ten, který se promítal na Zlaté Praze, byl zajímavý tím, že v něm tvůrci využili staré dokumenty, jež zachytily dobu, která už je neopakovatelná.
Jste živoucí legendou ruského a světového baletu. Uvědomujete si okamžik, kdy jste se začala jako legenda cítit?
Ne.
Jak se vlastně legendy cítí?
(smích) Cítím se pořád stejně. Navíc jsem si o sobě nikdy nemyslela, že jsem nějakou legendou.
Váš život byl tak zajímavý a dramatický,že by sám o sobě mohl být námětem literárního díla. Ve svých rolích jste na druhou stranu ztělesňovala řadu příběhů literárních postav.Čerpala jste někdy z jednoho pro druhé?
Máte pravdu, že můj život byl nesmírně zajímavý. Ale nikdy mě nenapadlo hledat paralelu mezi ním a mými rolemi. Já si žiju svůj život a moje role také svůj. Postavy, které jsem tančila, jsem ztělesňovala tak, jak jsem je cítila, jak jsem se do nich vžila. Vlastním životem jsem se při tom neinspirovala.
Téměř celý umělecký život jste prožila v Sovětském svazu. Proč jste se nepokusila emigrovat jako někteří vaši kolegové?
Hrozně jsem se bála, že mě zabijí. To byla oblíbená sovětská metoda. Těm, kdo utekli, pořád usilovali o život. Všichni, kterým se podařilo dostat do zahraničí, žili v ustavičném strachu. Vím, že Baryšnikov se bál každou vteřinu.
Myslíte, že by byly váš život a kariéra o hod ně jiné,kdybyste nežila v totalitním systému?
Určitě. Izolace byla hrozná. Byli jsme jako slepí, ne měli jsme ani potuchy, jaký balet dělá třeba v Americe Balanchine. Když jsme konečně mohli vyjet, byli jsme jak u vytržení.
Odpustila jste těm, kteří vám ublížili?
Ne snad kvůli nim, ale kvůli sobě. V životě se lidé dělí na dobré a špatné. Často na velmi dobré a velmi špatné. Těch horších je bohu žel víc. Sobců, kteří jsou zahleděni jen do sebe. S lidmi je to těžké, ale bez lidí se také nedá žít. Ně které hodně špatné si pořád pamatuji, i když by bylo lepší na ně zapomenout. Rozhodně ve mně ale zanechali mnohem hlubší dojem ti dobří.
Se svým mužem Rodionem Ščedrinem žijete už pětačtyřicet let. Existuje nějaký návod na tak dlouhé a šťastné manželství?
Samozřejmě že neexistuje. Každý je jiný, každý je individualitou a univerzální recept na šťastné sou žití není. Já jsem měla štěstí, protože prožít tolik let vedle Rodiona nebylo vůbec těžké. On je přímo krystalicky čistý člověk. Neznám druhého takového. Je krásné žít po jeho boku.
Měla byste nějaké poselství pro mladé adeptky baletu, umění tak krásného,křehkého a těžkého zároveň?
Je to jako s manželstvím - těžko dát obecnou radu. Jediné, co je jisté, je to, že na špičkové úrovni balet nelze dělat bez mimořádného talentu. Práce je samozřejmě důležitá, jenže můžete dřít jako kůň, ale když k tomu nemátedar, není to nic platné. Jenomže to platí skoro u všech profesí. Člověk se nemůže za nic a za nikoho schovat. Pilný bez talentu může být dobrý, ale nikdy výjimečný.
Nemohu si odpustit otázku: co děláte pro to, že tak úžasně vypadáte,že jste tak ne smírně vitální?
Nic. Když o tom tak přemýšlím, celý život dělám většinou pravý opak toho, co se obvykle dělává, když se člověk chce fyzicky a psychicky udržovat. Moje maminka se dožila jednadevadesáti, ale babička umřela ve dvaapadesáti. Nouznejte, to ne má žádnou logiku, takže to nelze přisuzovat ani genům.
Z ROLÍ
Dvojrole Odetty a Odilie v Čajkovského baletu Labutí jezero, Kitri v baletu Don Quijote, Zarema v Bachčisarajské fontáně, hlavní role v Glazunovově Raymondě, Umírající labuť na hudbu Camilla Saint-Saense,Carmen v choreografii Kubánce Alberta Alonsa v baletním opusu, který úpravou hudby z Bizetovy Carmen vytvořil Rodion Ščedrin.
Z Moskvy do Mnichova
ZE ŽIVOTA TANEČNICE
Maja Plisecká
20. 11. 1925
Narodila se v Moskvě, kde v roce 1943 ukončila studia na choreografickém institutu a byla přijata jako sólistka Velkého divadla. Slavnou dvojroli Odetty a Odilie v Čajkovského baletu Labutí jezero, která se pak stala její životní rolí, tančila poprvé v roce 1947. V roce 1958 se provdala za hudebního skladatele Rodiona Ščedrina, který pro ni vytvořil řadu baletních opusů. V roce 1993 oslavila - stále tancem - padesáté výročí své baletní a divadelní dráhy. O čtyři roky později u nás vyšel český překlad její autobiografické knihy Já, Maja. V současné době žije s manželem převážně v Mnichově, vede mistrovské kurzy a stále příležitostně vystupuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama